Letošní křížem krážem jsme si chtěli co nejvíce užít. Pečlivě jsme sledovali všechny geniální hádanky a dařilo se nám je i luštit. Uvidíme, až se vše zveřejní, jak jsme byli úspěšní.
A závod začal a hned se nám lepila smůla na paty. První Euro Night skoro 30 minut na odjezdu opožděn, trochu zmatků při šibování a přidávání posilujících vozů. Navazující RJ také opožděn, což vlastně bylo štěstí, jinak by nám ujel. Ale i tak jsme museli z Prahy trasu přeplánovat, protože tam už to podle našeho „geniálního itineráře“ nevycházelo. Alespoň jsme v Praze využili čekání a odbyli si na Masarykově nádraží úkol foto s TGM.
A bojujeme dál. Nezlomila nás ani neplánovaná zastávka Regionovy u kilometrovníku 1.6 na trati mezi Březnicí a Blatnou. Průvodčí se zasmušilou tváří nám oznámil, že umřel kompresor a tak čekáme na záchranu. Naštěstí se ji šikovným nádražákům poměrně brzo podařilo zajistit a za půl hodiny nás odtáli ze širé tratě zpět do Březnice. Tam jsme přeskočili na veterána v podobě motoráčku M262 a novým pokusem se konečně dostali do Blatné, kde jsme si díky příhodě na trati museli odříct bodový bonus v podobě návštěvy místního muzea.
Pak ale přišla rána téměř definitivní. Zpožděný rychlík z Nepomuku do Plzně, který nesl téměř hodinovou sekeru, nám definitivně odříznul dlouhý přejezd až do západních Čech. V Plzni jsme hlad po bodech ukojili malým zákuskem a navštívili věž na náměstí.
Jenže co dál? Takže další operativní přeplánování a dobývání bonusové stanice na Vysočině, kterou jsme dříve vůbec neplánovali.
Ale i tak jsme nakonec úspěšně dojeli do cíle, pobavili jsme se a i když byly větší ambice na bodový zisk, celý den jsme si užívali. Díky za super akci a když to vyjde, za rok se do toho pustíme opět.
Nejlepší na té břeclavi byl posunovač, který při posunu prohlásil do vysílačky: “ Už to brzo bude. Dvacet minut sem, třicet minut tam toho si nikdo v noci ani nevšimne.“ 🙂
Křížem krážem
Československý tým
Jedeme na cookies, tak jako každý jiný web...
Letošní křížem krážem jsme si chtěli co nejvíce užít. Pečlivě jsme sledovali všechny geniální hádanky a dařilo se nám je i luštit. Uvidíme, až se vše zveřejní, jak jsme byli úspěšní.
A závod začal a hned se nám lepila smůla na paty. První Euro Night skoro 30 minut na odjezdu opožděn, trochu zmatků při šibování a přidávání posilujících vozů. Navazující RJ také opožděn, což vlastně bylo štěstí, jinak by nám ujel. Ale i tak jsme museli z Prahy trasu přeplánovat, protože tam už to podle našeho „geniálního itineráře“ nevycházelo. Alespoň jsme v Praze využili čekání a odbyli si na Masarykově nádraží úkol foto s TGM.
A bojujeme dál. Nezlomila nás ani neplánovaná zastávka Regionovy u kilometrovníku 1.6 na trati mezi Březnicí a Blatnou. Průvodčí se zasmušilou tváří nám oznámil, že umřel kompresor a tak čekáme na záchranu. Naštěstí se ji šikovným nádražákům poměrně brzo podařilo zajistit a za půl hodiny nás odtáli ze širé tratě zpět do Březnice. Tam jsme přeskočili na veterána v podobě motoráčku M262 a novým pokusem se konečně dostali do Blatné, kde jsme si díky příhodě na trati museli odříct bodový bonus v podobě návštěvy místního muzea.
Pak ale přišla rána téměř definitivní. Zpožděný rychlík z Nepomuku do Plzně, který nesl téměř hodinovou sekeru, nám definitivně odříznul dlouhý přejezd až do západních Čech. V Plzni jsme hlad po bodech ukojili malým zákuskem a navštívili věž na náměstí.
Jenže co dál? Takže další operativní přeplánování a dobývání bonusové stanice na Vysočině, kterou jsme dříve vůbec neplánovali.
Ale i tak jsme nakonec úspěšně dojeli do cíle, pobavili jsme se a i když byly větší ambice na bodový zisk, celý den jsme si užívali. Díky za super akci a když to vyjde, za rok se do toho pustíme opět.
Nejlepší na té břeclavi byl posunovač, který při posunu prohlásil do vysílačky: “ Už to brzo bude. Dvacet minut sem, třicet minut tam toho si nikdo v noci ani nevšimne.“ 🙂